Ukrajina: podruhé vysídlený a znovu na cestě
Hned jsem věděl, že od té chvíle život můj i mnoha dalších lidí už nikdy nebude stejný. Právě se stalo něco, co se nedá vrátit zpátky. Záblesk naděje, který mnozí z nás udržovali při životě navzdory rostoucímu strachu z blížící se války, byl násilně zadušen.
Vyrostl jsemuprostřed nížina uhelných výsypek na územídnešní východní Ukrajiny. Ve třípokojovém bytě naše velká rodina strávila mnoho večerů plných smíchu nad saláty Olivier a borščem. Po studiu na mezinárodní jazykové škole vHorlivce jsem z Ukrajiny odjel do Spojených států. Láska k rodině mě ale nakonec vrátila zpátky do rodné vlasti.
V roce 2014 vypukla válka a já jsem se musel přestěhovat do Kyjeva, kde jsem se zaregistroval jako„vnitřně vysídlená osoba". Ve městě jsem se pomalu zabydlel, pracoval jsem pro organizace občanské společnosti a později jsem se stal aktivním členem globální koalice pro boj s chudobou. Nakonec jsem se dostal k Lékařům bez hranic. Ti usilovali o zlepšení přístupu ke zdravotní péči na východní Ukrajině. To pro mě byla příležitost udržet si vazby na region, ke kterému jsem měl hluboký vztah, i když jsem pořád žil v Kyjevě.
Tragédie východní Ukrajiny nyní postihla celou zemi. V extrémně krátké době musely miliony lidí opustit své domovy. Mnoho z nich je vysídleno v rámci Ukrajiny a přibližně dva miliony lidí uprchlo do sousedních zemí. Vidím je všude okolo sebe.
A nyní je válka zpět. Tentokrát je ale krutější a brutálnější a má sílu, která, jak se obávám, nás všechny poznamená.
Jsemznovuvysídlený. Když válka tvrdě zasáhla Kyjev a začaly intenzivní letecké údery a pouliční boje, přijal jsem bolestné rozhodnutí odejít. Nejprve jsemaleve městě zůstal, i když z něj od prvního dne války prchaly statisíce lidí. Několik dní jsem slyšel jen pronikavé zvuky ostřelování, raket a dělostřelectva. Pak mi jednoho dne zavolali kolegové, že z Kyjeva brzy odjede jeden z posledních humanitárních konvojů. Zpanikařil jsem. Měl jsem pocit, jako by z města vyprchal veškerý život. Ve spěchu jsem si do tašky zabalil pár kusů oblečení, popadl nejdůležitější dokumenty, vzal auto a z Kyjeva jsem odjel.
Teď jsem na cestě, nepatrná tečka v obrovském, nekonečném zástupu lidí, kteří prchají na západní Ukrajinu. Cítím se ztracený a dezorientovaný, mám vztek na tuto strašlivou válku a jsem zděšený z toho nesmyslného utrpení, které lidi prožívají. Mám obavy z toho, co přijde.
I tak mám ale velké štěstí v porovnání s mnoha mými kolegy na východní Ukrajině, kteří teď prožívají peklo. Obléhání Mariupolu mě naplňuje vztekem, Volnovacha je město duchů sužované ostřelováním. Školy, nemocnice a domy jsou poškozené. Veškerý pokrok dosažený na východní Ukrajině od války v roce 2014 přišel vniveč.
V poslední době se východní Ukrajina snažila upevnit své instituce a posílit veřejné služby. Dokonce i humanitární organizacepřešlyod poskytování humanitární pomoci k?podpořerozvoje. Lékaři bez hranicse přesunuliod přímého poskytovánílékařské péček podpořemístníhozdravotnictví.Podporovali jsmetakésíť místníchzdravotníků, aby mohli pomáhat lidem žijícím v odlehlých vesnicích (převážně vyššího věku) získat rychlou diagnózu, léčbuneboléky.
Situace se ale dramaticky změnila a já už dál nemůžu pokračovat v práci, kterou jsem pro Lékaře bez hranic vykonával. Mnoho mých kolegů je na tom stejně. Přesto i v těch nejtěžších podmínkách tvrdě pracují, aby mohli poskytovat neodkladnou lékařskou pomoc.
Chtěl bych pomáhat víc. Ocitl jsem se však ve víru událostí, kdy se kolem mě zhroutily obvyklé životní jistoty. Bude zapotřebívelkéhouževnatosti, abychom se vzpamatovali z té obrovské pohromy, která nás zasáhla.
AlexandrBurmin (jméno bylo změněno) je pracovníkem Lékařů bez hranic na Ukrajině.
Lékaři Bez Hranic
Lizbeth Lozada: svědectví matky s epilepsií o cestě za lepším životem
Jsem Venezuelanka z ostrova Isla de Margarita. Než jsem dorazila do Darienské proluky (pás pralesa, srázů a bažin na hranicích mezi Kolumbií a Panamou), žila jsem rok v Ekvádoru a šetřila si peníze, abych se zkusila dostat do USA.
Lékaři Bez Hranic
Hrůze tváří v tvář
V noci 27. prosince 2021, kdy se zdálo, že jediným tématem celosvětových debat je omikron a s ním spojená protiepidemická „opatření“, změnila navždy život dvou dětí tragická událost.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 3
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 192x